Oblast Johto, místo které není nikdy v klidu. Je plné pokémonů a zajímavých lidí. Spousty krásných a okouzlujících míst. Mezi tato místa patří i malé městečko New Bark neboli město, nových začátků. Bylo zahalenou ranní mlhou a pouliční lampy problikávali nad temně osvětlenými ulicemi.

V jednom domku na kraji města se náhle rozdrnčel budík. Čtrnáctiletý chlapec si promnul oči, a koukal do stropu. Bylo půl sedmé ráno. Pokoj byl zahalen temnými stíny, které na něj házeli stromy, na poměrně velké zahradě a sem tam se rozsvítilo světlo, značící nevypnutý počítač.

„Denny! Vstávej!“

Chlapec se neochotně zvedl z postele, na které dalších pět minut seděl. Bylo mu nějak jedno, že na něj už asi desetkrát křičela jeho matka. Poté se odhodlal zvednout. Došel do koupelny a opláchl si obličej, čímž mu došlo, že co je dneska za den. Dnešek je den, kdy se vydá na cestu, na cestu, která mu změní život.

V mžiku oka se oblékl do svého oblečení, které měl připravené již z předešlého večera. Oblékl si bílé tričko a na to ještě černou mikinu. Poté popadl rifle a také si je vzal. Trvalo mu to cca pět minut všechno, a tak zanedlouho stál dole v kuchyni.

„To je dost! Tady máš snídani,“ vyhrkla jeho matka naštvaně.

„Ty se ještě zlobíš, že chci odejít?“

„A vypadám snad že ne?“ vyhrkla na něj. Ten si sedl na židli a začal jíst. „Támhle ti přišel balíček od tvého dědy ze Sinnoh a ještě od Profesora Rowena,“ dodala již s klidným tónem a koukala do hrnce, kde vařila nějakou omáčku.

Denny přikývl a v klidu dojedl snídani. Zvedl se ze židle a přišel k balíčkům. Okamžitě popadl ten od svého dědy. „Wow, já mám pokenav,“ vyhrkl nadšeně div mu nevylítli oči z důlku.

Chvilku se v něm hrabal. Našel v něm spoustu aplikací na cestu jako třeba digitální TV, mapy, počasí a jiné věci, které se mu mohou hodit, když tu si vzpomněl že mu přišel ještě jeden balíček z Sinnoh. Z místa, kde se rozhodl začít svojí pokémoní cestu, i když pochází z Johta.

„Ahoj Denny, jsem regionální profesor Rowen z oblasti Sinnoh. Mým úkolem je tě dostatečně vybavit na cestu, aby se ti nepřihodila nějaká neštěstí. Proto si dojdi do laboratoře profesora Elma, který ti dá pokémona dle výběru poslal jsem mu všechny startery, které tu máme. Dále tady v balíčku máš pět pokeballů, pokedex a příručku s mapou zahrnující celý svět pokémonů. A ještě tě prosím, abys mi doručil balíček se seznamem nových pokémonech. Bude to malý disk, který se nesmí dostat nikomu do rukou. Ty pokud budeš chtít se na ně můžeš podívat tím že si je nahraješ do pokedexu. Budu se těšit až dorazíš, profesor Rowen.“

Denny si přečetl dopis, který byl k velké bíle krabici přišpendlený a uložil ho do batohu, který měl vedle na židli. Hned nato vytáhl věci z krabice. Pokedex si dal do kapsy, pokebally připnul na opasek a zbytek věcí uklidil do batohu.

„Tak já půjdu, mami,“ řekl opatrně Denny a nazul si boty.

Chvilku na ní koukal, až se nakonec jeho máma otočila se slzami v očích a pevně ho objala „Budeš mi chybět zlatíčko, a koukej mi volat,“ řekla a dala Dennymu pusu na tvář. Poté se Denny usmál a zabouchl za sebou dveře.

Venku byla stejná tma, jako když se probudil. Pouliční lampy stále svítili, a Denny se vydal na úpatí nejvyššího kopce v městě. Tam sídlel profesor Elm. Denny měl do odjezdu své lodi ještě něco přes tři hodiny, a tak nepospíchal. Cestou pozoroval oceán, za kterým mizel měsíc a přístav, kde se shromažďovali lodě.

„Je tu někdo?“ zeptal se, když otevřel dveře do laboratoře. Byl v ní poněkud binec všude na zemi rozházené papíry s nějakými výzkumy, staré svitky, které vypadali jako ohořelý papír a mezi nimi seděl mladý, hnědovlasý muž a listoval jak divý všemi těmi spisy.

„Co potřebuješ? Ty budeš určitě Denny?“

„Ano to jsem. Posílá mě sem profesor Rowen.“

Elm se zvedl a přistoupil ke stolu a začal z něho shazovat věci, až tam našel oné věci, co hledal. Vytáhl malý disk a k tomu vak se třemi bally. „Nemám moc času, tak si vyber pokémona a tohle dones profesorovi,“ řekl a zmizel ve dveřích vedoucí do profesorových pozemků.

„Tak co tu máme na výběr?“ zeptal se sám sebe Denny. Koukal do vaku a tam byli tři pokebally a na každém samolepka. Na prvním byla voda, na druhém oheň a na posledním trs trávy a mezi nimi leželo oné CD. To Denny hned strčil do své kapsy a poté se začal věnovat výběru pokémona. Nad pokebally seděl asi pět minut a přitom si prohlížel katalog, kde byli obrázky Piplupa, vodního pokémona. Dále také Turtwiga, který je travní a Ohnivý Chimchár.

„Tak já si vezmu Chimchára,“ pronesl a popadl pokeball. „Ukaž se,“ vyhrkl Denny. Před ním se na zemi objevil úplně jiný pokémon než čekal. Byl také opičího druhu podle vzhledu, ale Dennyho nikdy před tím neviděl.

„Flamflu,“ vyhrkl pokémon. Koukal a usmíval se na Dennyho a poté mu skočil na rameno a olíznul mu ucho. Denny ho vrátil bez slova do pokeballu a připnul si ho na opasek. Chvilku seděl na židli a koukal na další dva pokebally.

Po chvilce ho to trklo. Vytáhl svůj pokedex a k tomu disk, který měl pro profesora a nahrál do pokedexu data. Jakmile se tak stalo pokedex spustil: Flamflu - Ohnivý opičák - Tento pokémon je velice zvědavý a málokdy se vyskytuje jinde než v odlehlých oblastech, kde lidi ještě neměli možnost zakročit do průběhu přírody.

Denny se zandal všechny věci a rozeběhl se k videotelefonu. Vyťukal číslo a zanedlouho se na obrazovce objevila známá tvář, prof. Rowen.

„Uh, ahoj Denny,“ pozdravil muž s šedým vousem a na jeho věk dlouhými vlasy. Na sobě měl bílý plášť a pod ním zelenou košili. Připomínalo to lékařský hábit.

„Víte, chci říct, že jsem si vybral Chimchára, ale místo toho je v něm Flamflu. Použil jsem vaší databázi k tomu, abych o něm něco zjistil.“

„Ano, ty a další dva trenéři jste byli vybráni pro tyto pokémony, abych zjistil, jak se chovají v péči trenérů. Flamflu si ponecháš, bude to tvůj startovní pokémon,“ řekl profesor Dennymu, který byl úplně vedle z toho, že má sotva probádaného pokémona.

„A kdo jsou ti dva trenéři?“ zeptal se Denny když pohlédl na dva ležící míčky.

„Jsou to dvě dívky. Jedna už tu je a chce toho vodního pokémona, tak mi ho pošli a potom je tu ještě jedna, která se jmenuje Mia a bydlí ve městě Twinleaf. Kdyby ses tam pro ni stavil, na cestě do mé laboratoře, nebylo by to vůbec špatné,“ pronesl profesor. Denny přikývl a položil pokeball se samolepkou v podobě kapky vody do přístroje. Ten zmizel v bílém záblesku.

„Děkuju za Flamflu a u té holky se zastavím.“ Denny položil sluchátko, protože na videu bylo vidět, že se profesor věnuje nové trenérce, tak nechtěl rušit. Poté uklidil pokeball s travním pokémon a diskem do jedné z prázdných kapes batohu a vyšel ze dveří laboratoře.