Dny na lodi se táhli nesmírně pomalu. Uběhli už tři dny a našemu mladému trenérovi to připadalo jako tři týdny. Prošel už celou loď a věděl, kde co je. Jediné zpestření, které za celou dobu měl, byl zápas s jedním mladým klukem a jeho Beedrillem který Denny úspěšně vyhrál.

Dnešní večer bude, ale jiný. Je plánovaná zastávka na Meruňákovém ostrově, kde se loď zdrží až do dalšího odpoledne z důvodu doplnění zásob a jiných věcí notných pro plavbu, o které se naštěstí cestující nemusí starat.

***

„Loď zakotvila v přístavu. Kdo má zájem, může se vydat na noční trhy, které se tu konají každoročně,“ oznámil kapitán. Denny na nic nečekal. Popadl svůj pokeball, peněženku s pokenavem a vyběhl ven z lodi. Koneckonců stejně jako většina lidí, kteří byli nadšení z pevniny.

Ostrov byl úžasný. Všude rostli krásné stromy s ovocem, které Denny obdivoval s otevřenou pusou- Po chvilce narazil na dav lidí a centrum města, náměstí. Nacházel se, v Černém Meruňku, což byl název města ležícím na jižní části ostrova. Do oka mu okamžitě padl stánek s výrobky z Meruňáků. Bylo jich tam opravdu hodně, ale né to co Denny hledal.

Prošel celým centrem a na konci se tyčil obrovitý stánek. Za ním tál muž s šedivými vlasy a dlouhým plnovousem. „Dobrý den pane. Co tady prodáváte?“ zeptal se Denny. Muž zvedl oči a přiblížil se k jeho obličeji.

„Nic, jsem tu jen pro ty, co mají nějaké meruňky a chtějí z nich udělat pokebally. Pokud mi nějaké přineseš, dostaneš speciální pokebally,“ řekl muž.

Denny se podíval kolem sebe, ale nikde obchod s meruňáky neviděl. „A kde je mám asi jako vzít?“

„Rostou na vrcholku tamté hory, ale pozor. Každý meruňáky stráží nějací pokémoni, tak to pro tebe může být nebezpečné. A navíc teď je ještě aktivní sopka, tak si dávej pozor,“ varoval ho stařec a otočil se k dalšímu zákazníkovy, která mu přinesl tři růžové plody.

Denny se otočil směrem k hoře, nad kterou svítil srpek měsíce. „Pojď ven Flamflu.“ Z pokeballu vyskočil opičí pokémon a skončil Dennymu na jeho hlavě, kde se pohodlně uvelebil. „Půjdeme na tu horu najít nějaké meruňáky a prý tam jsou zlí pokémoni, tak je budeme muset porazit. Jsi připravený?“

„Flamflu,“ řekl pokémon a natočil hlavu doprava, přičemž na něj mrknul jedním okem. Byl roztomilý. Denny to pochopil jako souhlas a vydal se po prašné cestě do hor. Měl celou noc nato, aby našel nějaké meruňáky, takže moc nepospíchal.

Cesta ubíhala jako voda, o dost rychleji než plavba na lodi a než se Denny nadál stál na úpatí prvního kopce. Pod ním leželo město Černý Meruňák, které bylo osvětlené nádhernými světýlky, jako bývají o vánocích domy. Denny se usmál a podíval se za sebe, kde stál strom a na něm vyseli bílé, krásně se třpytící meruňáky.

„Tak to si jeden vezmu,“ řekl Denny a natáhl ruku. V tu chvíli se ozvalo děsivé zavití. Dennymu ztuhli všechny kosti v těle a stejně tak Flamfluovi, jak by smet. Oba se otočili a za nimi stál pokémon podobný psovi. Vypadal velice tajemně a opravdu silně. Denny neváhal a vytáhl pokedex: Absol - Pokemon neštěstí - Tento pokémon dokáže vycítit hrozivé nebezpečí. V dávných dobách před ním varoval lidi, ale ti si potom začali myslet, že on jim nosí smůlu tak byla většina Absolu vyhlazena, nebo vyhnána do hor.

Denny začal couvat, když tu se Absol zvedl a skočil do nejbližšího křoví. Byl pryč. Dennymu teprve teď začalo docházet, že má jedinečnou možnost chytit si, tak vzácného pokémona, ale vzhledem k tomu, že už byl pryč, nemělo cenu se tím zabývat. Podíval se zpět na strom a natáhl ruku. Tentokrát se neozval žádný zvuk. Jenom škubnutí, které hlásilo, že má Denny plod v ruce. Schoval si ho do batohu a vydal se dál.

„Byla by škoda, kdybychom měli jenom jeden zvláštní pokeball. Ještě se podíváme po dalších stromech.“

Po dvou hodinách si sedly na zem a koukali na proudící řeku. Denny měl už bílý, modrý a zelený meruňák, ale pořád chtěl zkusit najít žlutý. V tu chvíli ho uviděl. Byl na druhé straně řeky, která rozdělovala ostrov, dá se říct na několik částí.

„Počkej tu! Dojdu pro něj,“ řekl Denny a podal svému opičímu pokémonovi kousek chleba, který měl v batohu. Ten se do něj hladově pustil a pořád se roztomile usmíval. Denny přešel přes polorozpadlý most, který se kymácel v poryvech větru, které byli o něco silnější než dole v údolí.

„Tak už jenom jeden a vrátíme se zpět,“ řekl Denny a sáhl pro meruňák, když tu se před ním objevila hlava Murkrowa. „Co to?“ vyhrkl a spadl na zadek. Jakmile se podíval zpět, uviděl před sebou hejno Murkrow, kteří na něho koukali vražednými pohledy.

Denny se nedíval. Doufal že si toho jeho malý pokémon všimne, ale ten byl v nedohlednu. Najednou otevřelo celé hejno jako na rozkaz zobáky a začali se v nich tvořit velké, černé koule.

„Auuu!“ ozvalo se. Denny se podíval za sebe, kde stál pokemon, kterého už dnes potkal, Absol. Ptačí pokémoni zavřeli své mohutné zobáky a vyletěli ze stromu. Oblak temnoty zanedlouho zmizela, někde víš v horách.

„Děkuju, za záchranu,“ řekl Denny a otočil se k pokémonovi, který byl už ale pryč. Denny se zvedl ze země, oprášil si špinavé oblečení a utrhnul vytoužený žlutý meruňák. Když se potom vrátil k Flamflu, tak ten tvrdě spal. Denny zabalil všechny věci, co si tam vyndali, vrátil svého startera do ballu a vyrazil zpět do města. Tohohle nočního dobrodružství už měl plné zuby.

***

V městě bylo ještě pořád narváno, i když bylo už asi půl třetí ráno. Denny se urychleně vydal ke stánku, kde předtím potkal onoho záhadného muže. „Tak co? Našel jsi meruňáky?“ zeptal se ho stařec.

„Ano, tady jsou.“ Muž si od Dennyho převzal všechny, co mu dal a na oplátku mu podal čtyři pokebally, každý úplně jiný.

„Děkuju, a k čemu jsou?“ zeptal se troufale.

„Máš tu Návnadový pokeball, který se používá na chytání vodních pokémonů, rychlý ball na rychlé pokemony, potom ještě měsíční, který nevím jestli využiješ. Hodí se na temné pokemony, nebo na ty co se vyvíjejí pomocí měsíčního kamene a jako poslední přátelský pokeball, který utužuje vztahy trenéra s pokemon hned od chycení.“ Řekl muž a uložil meruňáky do velké krabice, kterou hned nato zamknul na velký ocelový zámek.

Denny poděkoval za informace a za speciální pokebally, které vyměnil na pásku hned za ty normální. Věděl, že se mu budou určitě v nejbližší době hodit, když chce nějaké ty pokémony pochytat.

***

Ulice se začali konečně stávat opět průchozími. Většina lidí už zabalila své nakupování a odešli do svých domovů nabrat síly na další den, který se neúprosně blížil. Denny se stale procházel po trhu. Objevil místa, kam se nestihl podívat, a tak tam zamířil. Jeho peněženka na obnosu moc neztratila. Jediné co si za celý večer koupil, bylo lízátko, které snědl Flamflu.

„Chyťte ho! Umlaťte ho!“ ozvalo se z jedné uličky, která byla od Dennyho několik metrů. Ten se tam jako na povel rozeběhl a spatřil běsnící dav s vidlemi, lopatami a několik lidí i se zbraněmi. Utvořili kruh kolem nějaké věci. Denny se snažil prodrat blíž, ale marně.

„Flamflu, jdi se podívat co tam je,“ řekl Denny. Pokémon zahodil tyčku od lízátka a vyskočil na střechu. Jakmile to uviděl, udělal na Dennyho obličej, který mu neskutečně někoho připomínal, když tu zaslechl známé zavití. „To je Absol!“

Denny na nic nečekal a prodral se dopředu vší silou, jakou mohl. Před ním stál pokémon obklíčený lidmi, kteří ho chtěli pravděpodobně zabít. „Nechte ho! Je živá věc co to do vás vjelo!“ vyhrkl Denny a postavil se před pokémona.

„Nosí nám smůlu. Už sto let jsme žádného Absola neviděli a nic se nestalo! Musíme ho zničit!“ Z davu se ozývalo spousty takových až poněkud hodně krutých výkřiků, které reagovali na Dennyho proslov.

Denny se podíval na pokémona. Byl celý špinavý a bylo vidět, že už ho někdo píchnul vidlemi do nohy. „Já ho odtud odnesu,“ pronesl Denny. „Za pár hodin odplouvá loď do oblasti Sinnoh. Dejte mi chvilku a dostanu ho odtud.“

Absol se na něj vyzývavě podíval a zavrčel. Denny věděl, že jediný způsob jak pokémona, který mu před pár hodinami pomohl, je že ho musí chytit a dopravit na bezpečnější místo, protože lidé ho odejít nenechají.

„Flamflu, pojď do boje,“ vykřikl Denny. Ze střechy seskočil pokémon, který se okamžitě postavil před Dennyho.

Absol zaujal bojové postavení, když z jeho rohu vyletěla sonická střela. Flamflu se jí jen tak, tak stihl vyhnout, ale zasáhla jeden stánek s ovocem, který se rozpadl.

„Nechci ti ublížit, ale musím tě chytit! Flamflu použij plamenomet!“ vykřikl Denny ze všech sil. Malý ohnivý pokemon se nadechl a z tlamy mu vyletěl proud ohně. Ten obehnal Absola. „Do toho Friendballe!“ Pokeball se zeleným motivem narazil do absola.

Míšek ležel na zemi a několikrát se převalil ze strany na stranu, když tu tlačítko uprostřed uhaslo. Absol byl chycen. Dav rozzuřených lidí se pomalu začal rozcházet. Denny sebral pokeball ze země, popadl Flamflu a vyrazil, jak nejrychleji mohl za město. Měl štěstí, byla to zhruba desetiminutová cesta.

„Absole dávám ti svobodu,“ řekl Denny. Ze zeleného míčku vyletělo modré světlo. Středně velký kočičí pokémon se na Dennyho podíval. „Je mi líto, že jsem tě chytil, ale ti lidé by tě jinak asi zabili a to jsem nemohl dopustit,“ řekl Denny a pohladil ho po jeho rohu. Pokemon se podíval na pokeball ležící na zemi. Byl to Friendball, do kterého ho Denny, pro jeho záchranu lapil.

„Auuu!“ zavil pokemon a packou praštil do pokeballu. V ten okamžik ho pohltilo červené světlo a pokémon zmizel v pokeballu.

„Flamflu, máme prvního chyceného pokémona! Jsme dobrý,“ povyskočil si Denny. Flamflu opět hodil jen svůj roztomilý obličej a zavrtal se za krk, kde ho pěkně hřál.

Zbytek času, který měli trávit na ostrově se Denny rozhodl, že se postará o všechno, co by ho potom v Sinnoh mohlo zdržovat. Rozhodl, že navštíví pokémoni středisko. Tam mu Joy vyléčila pokémony. Mezitím si dal i pestrou snídani, kterou mu nabídla Chansey. Po jídle a uzdravení svých dvou pokémonů se vydal na loď.