Dobrodružství trenéra Johnyho

Kapitola 1. Zamyšlení

Najednou jsem se probudil a moje oči sklouzly na hodiny, které jsem měl naproti posteli. Byly dvě minuty po půlnoci. „Konečně…“ pomyslel jsem si. Ano, Už dvě minuty mi bylo deset let. Znovu jsem si lehnul a zavřel jsem oči. V deseti letech totiž děti dostávají prvního Pokémona od profesora Archibolda [Arčibolda], místního znalce Pokémonů a pro našeho hrdinu Johnyho [Džonyho] to bude zajisté veliká událost. Na výběr jsou tito tři: Chikorita (travní typ), Charmander (ohnivý typ) a Ekanse (jedovatý typ). Ani jsem nemusel dlouho přemýšlet, jakého Pokémona si vyberu. Už od osmi let jsem se chtěl zaměřit na hadí Pokémony. Takže si zvolím Ekanse! Ještě jednou jsem se přesvědčil, jestli mám nařízený budík a šel jsem spát.

Kapitola 2. - PoKéMoNe volím si tebe!

Ležel jsem se zavřenýma očima a přemítal jsem, jaké to bude, až dostanu prvního Pokémona. Na chvíli jsem otevřel oči, abych zjistil, kolik je hodin. Budík ukazoval 5:48. „Už bych měl pomalu vstávat.“ Pomyslel jsem si. Vstal jsem z postele a převléknul se. Potom jsem si ustlal a šel jsem do kuchyně, udělat si snídani. „Moje poslední snídaně tady doma.“ Řekl jsem si v duchu, když jsem si na chleba mazal paštiku. Když jsem dojedl, tak do kuchyně přišli rodiče. „Nemůžeš se dočkat, viď?“ Zeptala se mě mamka. „A ty se mu divíš?“ Odvětil taťka. „A už víš, jakého Pokémona si vybereš?“ Zeptala se mě mamka. „Víte to už dva roky. Ekanse, nezměnil jsem názor.“ Odpověděl jsem. Hodiny odbily šestou hodinu. „Měl bych už vyrazit, aby mi ho nikdo nevzal.“ Řekl jsem a odběhl jsem do svého pokoje pro batoh, který jsem tam měl připravený už týden. Do batohu jsem si ještě přibalil něco k jídlu, rozloučil jsem se s rodiči a vyrazil jsem k laboratoři profesora Archibolda. Za pět minut jsem stál před dveřmi jeho laboratoře. Zluboka jsem se nadechl a zaklepal jsem. Dveře se okamžitě otevřely a ven vykoukl profesor Archibold. Byl to tak trochu podivín, měl bílé vlasy, které mu trčely roztodivnými směry, vůbec žádné vousy a velké hranaté brýle. „Myslel jsem si, že tu budeš jako první Johny.“ Řekl a zavedl mě dovnitř. Když jsme došli k pultu s PokéBally, zeptal se mě: „Už víš, kterého Pokémona si zvolíš?“ „Samozřejmě, už od osmi let jsem toužil po Ekansovi!“ Odpověděl jsem. Po těchto slovech vzal profesor jeden PokéBall a podal mi ho se slovy: „Tak se o něj dobře starej, jestli chceš, tak ti můžu dát adresu výborného obchodu s kvalitní stravou pro Pokémony.“ „To by nebylo špatné.“ Odpověděl jsem, již pevně svírajíc PokéBall. „Dobře, první ti ale dám PokéBally a PokéDex. Je aktualizovaný a najdeš v něm všechny potřebné informace. Tak a teď ti ještě dám mapu.“ S těmito slovy mi předal prázdné PokéBally a PokéDex a odešel do druhé místnosti, kde začal hledat onu mapu. „Á tady je!“ Ozvalo se najednou. Po chvíli se ke mně vrátil a předal mi mapu oblasti Sino. „Tak a teď můžeš vyrazit. Přeji ti hodně štěstí!“ Po těchto slovech jsem se s ním rozloučil a odešel jsem vstříc novému dobrodružství.

Kapitola 3. - Z jiné planety?

Našemu druhému hrdinovi Martinovi, bylo šestnáct let a neustále nosil na pravém prsteníčku velmi zajímavý prsten. Nepamatoval si, kdo mu ho tehdy dal, ale nosil ho už od dětství. A ještě ke všemu byl z jiné planety. Až do setkání Johnyho a Martina si lidi z těchto dvou planet mysleli, že jsou ve vesmíru sami. Ale to předbíháme, dívejme se do přítomnosti. Martina čekala další fáze jeho školní docházky. Chodil na zdrávku, kde neměl nijak špatné známky a zrovna dnes měl nastoupit do druháku. Už byl na cestě na autobus, když tu najednou: „Martine, Martine…“ Martin se otočil, ale neviděl žádnou známou tvář, která by ho mohla volat. Jen pokrčil rameny a šel dál. Když vycházel ze školy tak zase: „Martine, Martine…“ Martin se zase otočil, ale nikoho neviděl. „Asi jsem moc nervózní.“ pomyslel si a šel na autobus. Když odemknul dveře od bytu, hodil si tašku do pokoje a chtěl si pustit počítač. Počítač nereagoval. „Už zase vypadly pojistky.“ Řekl si Martin. Když je nahodil, počítač se zapnul. První co udělal bylo, že zkontroloval e-maily (což bylo rychlé) a už byl na Facebooku. Najednou zase „Martine, Martine…“ Martin se lekl, protože zjistil, že ten hlas vychází z prstenu, který nyní nádherně zářil. „MARTINE!!!“ Po tomto výkřiku následoval oslepující záblesk a Martin byl pryč.

Kapitola 4. - Kde to jsem?!

Johny byl na cestě do regionu Unova, když před sebou spatřil ležet kluka. Byl to Martin. Johny k němu přiskočil „Jsi v pořádku? Slyšíš mě?“ Martin s sebou trhl a otevřel oči. „Jo, jo jsem.“ Řekl Martin a začal si prohlížet okolí. „Kde…kde to jsem? Nepamatuji si, že by byl kolem Mostu takový les…“Johny se na něj nechápavě podíval „Mostu? To je nějaké město? Nikdy jsem o něm neslyšel.“ Martin se na něj zaraženě podíval „Co? No to je jedno, nejsi jediný, radši mi řekni kde to jsem.“ Johny mu odpověděl „Poblíž města Lumrekon.“ Martin se nestačil ani nadechnout, když se před ním objevil Charmander. „ZA TEBOU! HOŘÍ!!!“ Vykřikl. Johny s sebou trhl a rychle se otočil. „To je Charmander! Vždycky jsem si ho chtěl chytit!“ Řekl a vytáhl Ekansův Pokéball. „Ekansi, do boje!“ Martin strnul. Nemohl uvěřit tomu, že vidí dva Pokémony. „Ekansi zkus Nárazový útok!“ Ekansův Nárazový útok dopadl dobře, Charmander se svalil na zem a ani se nepohnul. „Hm, to bylo nějak snadné…“ Pomyslel si Johny. „No to je jedno, POKÉBALLE LEŤ!“ S těmito slovy hodil na Charmandra prázdný Pokéball. Červený paprsek a Charmander byl v Pokéballu, který se nyní třásl. Asi po pěti vteřinách znehybnil. Johnyho tvář se rozzářila. „Jó! Chytil jsem svého první Pokémona! Charmandra!“ A vesele si poskakoval. „Ekansi, vrať se.“ Řekl, když přestal poskakovat. „To byli Pokémoni?“ Zeptal se ho Martin. Johny ho probodl zmateným pohledem.

Kapitola 5. - Co se to stalo?!

Johny zavedl Martina do nemocnice ve městě Lumrekon. „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ zeptal se jich jeden doktor, když věšli. „Dobrý den, nevím co se s ním děje, ale chová se … divně…“ řekl Johny a poukázal na Martina. „Jak divně?“ zareagoval doktor. „Já se chovám divně!? To vy se chováte divně! POKÉMONI EXISTUJÍ JENOM V SERIÁLU!!!“ křičel Martin. „Myslím, že bychom měli zavolat psychiatra.“ Řekl doktor a odešel za pult. „Co se to tu sakra děje!?“ Zeptal se Martin. „To řekni ty mě.“ odvětil Johny. „Sakra, Pokémoni neexistují! Kdyby existovali, tak nechodim na zdrávku, ale chytal bych je a trénoval bych s nima jasný!?“ odpověděl mu Johny.

O 2 HODINY POZDĚJI

„Takže, zjistila jsem, že je z jiné planety, ale to se musí prvně ověřit.“ řekla psychiatrička, jakmile vešla do místnosti, hned za ní šel Martin. „Ověřit? Jak?“ zeptal je Johny. „To právě nevím. Ale něco mě napadlo, možná bychom se mohli zeptat Stvořitelského Tria.“ řekla psychiatrička. Johny vytřeštil oči. „Stvořitelského tria!? Myslíte tím Dialgu, Palkii a Giratinu? Vždyť žijí v jiné dimenzi!“ řekl Johny. „Ano, to je ten problém. Jak se jich zeptat.“ řekla psychiatrička. „Možná vím jak.“ řekl kdosi, kdo právě vešel.

Kapitola 6. - Jsi ten, kdo si myslím, že jsi?!

Ve dveřích do nemocnice stál jakýsi kluk se špičatými vlasy, trčící všemi směry. „Kdo jsi a co jsi to před chvílí řekl?“ Řekla psychiatrička. „BROCK!? Ty jsi Brock z Cínového města!? Počkat, to se mi zdá nebo je to nějaký vtip? Jestli jo, tak je to blbej vtip.“ Řekl Martin. „Ano, jsem to já, ale jak jsi to myslel, že to je vtip?“ Zeptal se Brock. „To ti potom vysvětlím.“ Řekla psychiatrička. „Jak jsi to myslel, že víš jak?“ Zeptal se Johny. „No, asi před pár měsíci jsem cestoval společně s Dawn a Ashem a zažili jsme toho dost a mimo jiné jsme se setkali i se Stvořitelským triem.“ Řekl Brock. „Pomalu si na to začínám zvykat.“ Podotkl Martin. „Takže ti si myslíš, že by jsme si se Stvořitelským triem mohli promluvit?“ Zeptala se psychiatrička. „Ano, ale nebude to jednoduché.“ Dokončil Brock.

Kapitola 7. - Jdeme za Ashem!

„První bychom měli zajít do Oblázkového města, kde Ash bydlí, pravděpodobně tam nebude, ale někde začít musíme.“ Řekl Brock. „To není tak daleko, Brocku, mohl by ses postarat o Martina a Johnyho?“ Zeptal se doktor. „Jistě.“ Odpověděl Brock. „Když zítra vyrazíte, tak by jste tam mohli být za 7 dní.“ Řekl doktor. „Tak přespíme v místím Pokémoním centru ne?“ Navrhl Johny. „Tak na co čekáte!?“ Vykřikl Brock a vyletěl z nemocnice. „Hej! Počkej na nás!“ Zavolal za ním Johny a spolu s Martinem běželi za ním. Když dorazili do centra, Brock utíkal k pultu. „Sestro Joy, jste ta nejkrásnější sestra ze všech. Nemyslíte, že bychom jsme si společně nemohli zajít na večeři?“ Říkal Brock sestře Joy, která na něj třeštila oči. „Nebo si snad myslíte, že by bylo lepší ARRGHHH!!!“ To na něj Crowgang použil paralyzující žihadlo. „Arrrghh, a nebo do nemocnice…“ Říkal Brock, zatímco ho Crowgang táhl pryč. „Dobrý den, rádi bychom se tady na jednu noc ubytovali.“ Řekl Johny, který se nejrychleji vzpamatoval. „Ale jistě, mohu pro vás ještě něco udělat?“ Odpověděla Joy. „Ano, ještě prosím

mapu oblasti Kanto prosím.“ Řekl Martin. „My víme kam jít.“ Řekl Johny. „Já vím, ale jestli tady mám žít, tak by bylo nejlepší se tady orientovat.“ Odpověděl mu Martin.

ASI O HODINU POZDĚJI

Martin ležel na zádech a přemítal. „Co když se už nikdy nedostanu zpátky? Je to snad sen? Jestli ne, tak už nikdy neuvidím své přátele a co je horší, svou rodinu.“ Martin si povzdech. „Jsem zvědavý, jestli cestou do Oblázkového města, chytím nějaké Pokémony.“ Řekl Johny. „Hm, hele, myslíš, že taky dostanu startovního Pokémona?“ Zeptal se ho Martin. „To asi jo, ale první musí přijít výsledky těch testů. Nikdo neví, jestli by jsi byl schopen je trénovat a starat se o ně.“ Odpověděl mu Johny. „Vždyť jsem taky člověk! Jsem stejnej jako ty!“ Vykřikl Martin. „My to víme, ale stejně na to budeš muset počkat.“ Řekl Brock. „To je asi pravda. Dobrou.“ Řekl Martin a převalil se na bok. „Dobrou.“ Řekl Johny. „Taky.“ Řekl Brock a během pár minut už všichni tři spali.

Kapitola 8. - Jdeme do Unovy!

Když se Brockovi a Johnymu podařilo v 7:00 ráno Martina vzbudit, všichni se oblékli a šli na snídani. Hned po ní se vydali na cestu do Oblázkového města. Jak cesta ubíhala, Martinovi se honily hlavou myšlenky, jestli to všechno není jen sen, jestli ne, dostane potom také Pokémona? Bude ho moci trénovat? Bude moci zápasit na stadionech jako ostatní? Ale hlavně: vrátí se někdy vůbec domů? Z hlubokých myšlenek ho vytáhl výkřik Brocka a Johnyho: „Co to …!?“ Hned poté všichni tři spadli do díry. „Au, co se stalo?“ Zmohl se na slovo Martin. „Nevím.“ Odpověděl mu Johny. „Ale já asi jo, tenhle styl díry jsem už tolikrát viděl, že mě ani nepřekvapuje.“ Odvětil Brock, jakoby na něco čekal. Ale asi po minutě ticha pronesl „Hm, to je divné…“ a vylezl z díry a rozhlédl se. Široko daleko nikdo nebyl. Když potom pomohl Martinovi a Johnymu nahoru, dodal „Přísahal bych, že to udělali Rakeťáci, ale to by tu už byli…“ Johny mu odpověděl: „Asi tu čekali tak dlouho, že je to čekání omrzelo a odešli jinam.“. „Jo, asi jo.“ odvětil Brock a všichni tři pokračovali v cestě. Asi po třech dnech dorazili do cíle a před nimi se rozprostíralo Oblázkové město. Než někdo stačil říct slovo, už stáli před domem, na kterém byla cedulka s nápisem:

„Ketchumovi“